MUDr. Jiří Lintner

Narodil se 30. března 1901 v Lačnově. Kromě něho měli rodiče ještě dalších pět dětí. Jeho otec jako deputátník ve dvorech v Lačnově a v Mirošově jen težce živil rodinu. Josef  Bětík  musel od mládí pracovat v hospodářství, proto se nemohl ani vyučit žádnému řemeslu.

Velkým požehnáním pro něho bylo, když  mu obec  Vlachova Lhota poskytla stavební místo, aby si mohl ve volných chvílích, po práci, vlastníma rukama  postavit svůj domek.

Narodil se v roce 1916 v rodině učitele ve Vlachově Lhotě. Také jemu studia na lékařské fakultě v Brně přerušily události 17. listopadu 1939. V lednu 1940 se rozhodl opustit protektorát. Přes Slovensko se dostal do Maďarska, ale tam byl dvakrát zatčen, uvězněn a dokonce měl být zastřelen. Trest mu byl změněn na vězení a měl být vyhoštěn na Slovensko. Znovu se vrátil do Maďarska a tentokrát se přes francouzský konzulát v Budapešti, který uprchlíkům pomáhal, dostal do Jugoslávie, kde vstoupil do československé armády.

Od června 1940 vykonával činnou službu na Středním východě u pěšího praporu 11 – Východního s velitelem Karlem Klapálkem. Prošel výcvikem v Judské poušti, bojoval v Egyptě a Sýrii, zúčastnil se obrany Tobrúku. Jako ostatní vojáci se musel vyrovnat s tvrdými klimatickými podmínkami v této oblasti – horké dny, chladné noci, písečné bouře, omezené příděly vody, pochody pouští s plnou polní.

Během války se oženil s anglickou zdravotní sestrou. Na dva měsíce byl uvolněn z vojenské služby, aby mohl dokončit studia medicíny na francouzské univerzitě v Bejrútu. Na žádost anglické vlády byl pak přeložen do anglické armády. V únoru 1945 byl odeslán do Anglie, kde pracoval v československé nemocnici. V prosinci 1945 se s poslední skupinou nemocných a zraněných vojáků vrátil domů. Až do roku 1948 pracoval v nemocnici u svaté Anny v Brně. Na jeho rozhodnutí znovu emigrovat měl zřejmě mimo jiné vliv i rozhovor s kolegou lékařem – komunistou, který mu řekl: „ Ty jako příslušník západní armády nebudeš nikdy důvěryhodný, radši odejdi!“ Události kolem něj mu dávaly za pravdu. Aby se vyhnul pronásledování, věznění, zákazu činnosti, raději se v květnu 1948 vrátil zpátky do Británie. Na Canvey Island měl zdravotní středisko, kde kromě něj pracovali další dva čeští lékaři, jeho přátelé. Svědomití, pracovití, obětaví – tak je znali jejich pacienti. Jako lékař vyznával dr. Lintner zásadu – nemohu – li pomoct jako lékař, musím pomoci aspoň jako člověk.  Výrazem uznání za jeho práci bylo i jeho přijetí u britské královny.

Přes své odborné úspěchy a společenské uznání se nikdy nestyděl za to, že je Čech. Jeho příbuzní a známí si ho často dobírali, že mluví anglicky s českým přízvukem a česky s anglickým.

Téměř současně se svými českými kolegy odešel v roce 1982 do důchodu. Opustil praxi, která měla 17 500 pacientů, o něž nakonec pečovalo osm lékařů.

V současné době, to je v květnu 2012, ve svých 96 letech žije se svou druhou manželkou v anglickém Bristolu. Podle příbuzných to byl a je klidný vyrovnaný člověk, který si nikdy nestěžoval na těžkosti. Říká: „ Každý máme své břímě a je na nás, abychom se radovali z toho, co máme.“ Své pracovní i osobní úspěchy komentoval vždy slovy: „Měl jsem štěstí.“

Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství MUDr. Jiřímu Lintnerovi za hrdinství v protifašistickém odboji za II. Světové války.