Plukovník Alois Dubec

Se narodil v roce 1923 na Vlachově Lhotě do rodiny rolníka. Aby se za války vyhnul totálnímu nasazení, raději v roce 1941 vstoupil do protektorátního vládního vojska. V roce 1944, když se východní fronta blížila k bývalým československým hranicím, byla většina vládních vojáků nasazena do Itálie – měli pomáhat německým nacistům udržet dobyté území. Navíc K. H. Frank věděl, že Češi nebudou ochotni bojovat proti Rudé armádě. Pan Dubec s několika dalšími vojáky však z vládního vojska zběhl – nejdříve do hor k italským partyzánům a pak do Švýcarska, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Přes Francii se dostal do Británie, tam byl vybrán pro pilotní výcvik v RAF. Protože válka v Evropě se chýlila ke konci, byli letci školeni speciálně pro boj na Dálném východě.

Domů do vlasti se Alois Dubec vrátil v srpnu 1945. Zůstal v armádě, s napětím očekával jednání ministra zahraničí Jana Masaryka s britskou vládou o pokračování výcviku československých pilotů u RAF. Ten by však československá vláda musela plně hradit, a tak bylo pilotům doporučeno dokončit výcvik na Letecké akademii v Hradci Králové. Tam ale nebyl Alois Dubec přijat, neměl maturitu. Protože chtěl létat, přihlásil se do letecké přípravky ve Šternberku. Krátce poté však požádal o propuštění z armády. Pochopil, že vývoj ve společnosti nesměřuje k demokracii, jak si představoval. Pracoval jako civilní zaměstnanec Vojenského zeměpisného ústavu, bylo mu však doporučeno, aby si jako bývalý voják ze západu našel jiné zaměstnání. Svých kartografických a zeměměřičských zkušeností chtěl využít ve Stavoprojektu, ale odsud byl po Únoru 1948 na veřejné schůzi vyhozen na hodinu, k lopatě. Aby uživil rodinu, pracoval postupně  v kamenolomu, v dolech na Ostravsku, na melioracích, na stavbách silnic a železnic. Bydlel v maringotce, odloučen od rodiny. Rozvedl se. Rozhodl se emigrovat. Na svůj odchod vzpomíná: „V roce 1968, krátce po okupaci Československa, jsme s družkou opustili republiku. Do Rakouska se tehdy mohlo jen krátce na občanský průkaz. Na hlavním nádraží v Praze nám ještě zaměstnankyně drah říkala : „Ne abyste se do toho srabu vraceli!“ Vedle ní stál Rus s automatem. To člověk nezapomene. To se vryje do paměti.

Za opuštění republiky byl Alois Dubec v nepřítomnosti odsouzen na dva roky a sedm měsíců nepodmíněně. Naštěstí byl vřele přijat ve Švýcarsku, které vítalo techniky s otevřenou náručí. Pan Dubec začal pracovat jako technik na stavbách. Svou pracovitostí, slušností a poctivým přístupem k životu se vypracoval na úspěšného kantonálního úředníka švýcarské samosprávy.

Po roce 1989 začal Československo pravidelně navštěvovat, po roce 2000 se vrátil natrvalo, dnes i s manželkou žije v Luhačovicích.

Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství plukovníkovi letectva ve výslužbě

Aloisu Dubcovi za hrdinství v protifašistickém odboji za II. Světové války.